Event info
We cordially invite you to the opening of the exhibition “Extra Layer Under Cloak” by Anna Štefanovičová on Friday, March 31st from 7pm at City Surfer Office. The exhibition is part of the ‘Temporary Studios 2023‘ series. The artists use the gallery space as a studio during a five-week residency.
City Surfer Office Gallery is supported by grants from the City of Prague and the Ministry of Culture of the Czech Republic
Pečuj o sebe každý den, s čištěním kožichu začínej!
Pod kabátem si důkladně schovávám své pocity. Zachumlám se až po uši. Zalévá mě přívětivé teplo. Automaticky vložím ruku do kapsy a nahmatám seprané kusy kapesníků.
Tentokrát mám na sobě jinou uniformu. Úzký hnědý splétaný pásek, kterým si utahuji plandavé kalhoty nebyl ani tak špatnou volbou, jako spíš hlubokým nepochopením jazykové hry, kterou ovládám jen naoko.
Doma mi moje stydlivá povaha ve společenském životě nikdy nebránila, protože mě každý znal a nemusela jsem se nikomu představovat ani se snažit zapůsobit. Moje osobnost mi vždycky připadala jako něco vnějšího, něco, co je utvářeno tím, co zrovna mám na sobě, spíš než cosi, co jsem sama udělala nebo vytvořila. Tady mám pocit neviditelnosti, jako bych nic neznamenala. A i když vypadám pořád stejně, přijdu si objektivně ošklivější než dříve. Stydím se za svoje oblečení. Všichni v ročníku mají stejné bundy s límcem s červenofialové plátěné kalhoty.
Takhle bolí city, přijde to nečekaně a nesmyslně.
Pravidlo mi říká, vyhni se kusum oblečení a pootevřeným skříním, když nevíš, co se v nich skrývá.
Take care of yourself every day, start with cleaning your coat!
I hide my feelings under my coat. I’m tucked in up to my ears. I’m bathed in a welcoming warmth. Automatically, I put my hand in my pocket and feel the crumpled pieces of handkerchiefs.
I’m wearing a different uniform this time. The narrow brown braided belt I use to tighten my flowy trousers was not so much a poor choice as a profound misunderstanding of a language game I only have a passing familiarity with.
At home, my shy nature never hindered my social life because everyone knew me and I didn’t have to introduce myself or try to impress anyone. My personality always felt like something external, something shaped by what I was wearing at the time, rather than something I made or created. Here I feel invisible, like I don’t mean anything. And even though I still look the same, I find myself objectively uglier than before. I’m ashamed of my clothes. Everyone in my year has the same collared jacket with red and purple canvas trousers.
That’s how feelings hurt, it comes out unexpectedly and meaninglessly.
Rule of thumb tells me, avoid pieces of clothing and open closets if you don’t know what’s in them.