Karolína Voleská – Shadow of the Sun
Event info
Srdečně zveme na vernisáž výstavy Karolíny Voleské „Shadow of the Sun Make Cold Spots on the Earth”, která proběhne v pátek 21. 4. 2023 od 19:00 v City Surfer Office. Kurátorka: Světlana Malinová
We cordially invite you to the opening of the exhibition “Shadow of the Sun Make Cold Spots on the Earth” by Karolína Voleská on Friday, April 21st from 7pm at City Surfer Office. Curator: Světlana Malinová
Bořivojova 67, Praha 3, 130 00
Nejsi ten, kdo rozdává zármutek. Čas vyjít na světlo světa se blíží a nechává mě chladnou. Vzedmul se vítr. Jizva se rozzářila jasněji. Nakláním si tubus dalekohledu blíže k sobě. Sluneční záře mě pálí na každé mé částečce kůže. Lom světla se dostává k mému oku a nabízí mi pohled, ze kterého se třesu strachy. Stín je to jemný, jsem oslepená nocí. Uvězněna ve svém nehybném těle. Bezmocnost mě přitahuje. Pálení přechází v chlad. Jemný, ale osvobozující.
Ve chvíli, kdy k nám přijdou, vše zanikne. Spálí svým chladnoucím žárem veškerou moji podstatu. Myšlenky utichnou. Je to oheň, který hoří uvnitř a pohlcuje vše, co mu stojí v cestě. Nevinnost je to, co mi vždy chybělo. Když zavřeš oči, tak ji uvidíš. Hluboko uvnitř sebe, tam kde dohlédne jen oko teleskopu. Přímo tam proudí záře Černého Slunce.
Opravdu, při bližším pohledu nejsou věci, které obecně pokládáme za pevné a neměnné, ničím jiným než dlouhým řetězcem událostí. Občasná interakce přírodních sil, proces, který na určitou dobu dokáže udržet svůj tvar, setrvat v rovnováze, než se znova rozpadne v prach.
Nepokládám vlastní intuici a své představy za “přirozené”, protože i když je tma a mé tělo nic nevnímá, jedna nepatrná částečka putuje mou myslí. Existují sny, v nichž okamžik dokáže zamrznout na věky.
Můj zármutek však není způsoben nebytím. Je způsoben nevinností. Bez nevinnosti by nám něčí neexistence bolest nepůsobila. V tomto smyslu je dokonce i bolest způsobená nebytím čímsi dobrá a snad nádherná, neboť pramení z toho, co dává životu smysl.
You’re not the one giving out grief. The time to come out into the light of day is approaching and it leaves me cold. The wind has risen. The scar shone brighter. I tilt the telescope tube closer to me. The sunlight burns on every particle of my skin. A refraction of light reaches my eye and offers me a sight that makes me shiver with fear. The shadow is subtle, I am blinded by the night. Trapped in my motionless body. Helplessness draws me. The burning turns to cold. Gentle but liberating.
The moment they come to us, everything will disappear. They will burn all my essence with their chilling heat. Thoughts cease. It’s a fire that burns inside, consuming everything in its path. Innocence is what I’ve always lacked. If you close your eyes, you’ll see it. Deep inside you, where only the eye of the telescope can see. Right there flows the glow of the Black Sun.
Indeed, on closer inspection, the things we generally think of as fixed and unchanging are nothing more than a long chain of events. An occasional interaction of natural forces, a process that manages to hold its shape for a time, to remain in equilibrium, before crumbling into dust again.
I don’t consider my own intuition and my ideas “natural” because even when it is dark and my body perceives nothing, one tiny particle travels through my mind. There are dreams in which a moment can freeze forever.
But my grief is not caused by non-being. It is caused by innocence. Without innocence, one’s non-existence would not cause us pain. In this sense, even the pain caused by non-being is something good and perhaps beautiful because it comes from what gives life meaning.