Kateřina Rafelová – Morphing Thru
Event info
Bořivojova 67, Praha 3, 130 00
www.instagram.com/citysurferoffice
csoiscso@gmail.com
+420606381616
I ve světě bez času musí existovat cosi, co vyvolává čas, na který jsme zvyklí, s jeho jasným řádem, jenž odlišuje minulost od budoucnosti. Protože tajemství času tkví možná v nás samotných, nežli v okolním světě. Mnoho věcí, jež ve světě vidíme, lze pochopit pouze tehdy, když vezmeme do úvahy roli, kterou přitom hraje specifický úhel pohledu. Zůstávají záhadné, pokud se nám to nepodaří. V každé naší zkušenosti jsme my sami umístěni do světa v našem mozku. Věci se přeměňují jedna v druhou z důvodu nutnosti, a poskytují si navzájem ospravedlnění, dle řádu času a prostoru. Vyprávění sledujeme zevnitř, interagujeme jen s nepatrnou částí nespočetně mnoha proměnných celého příběhu. Co vidíme, je silně rozmazané vyprávění, které se nám line před očima. Toto rozmazání způsobuje, že dynamika námi sledovaného příběhu, se kterým interagujeme, je ovládána entropií, jež je mírou tohoto rozmazání. Je mírou čehosi, co se týká mnohem více nás nežli samotných událostí, které pečlivě sledujeme.
Prostorovost světa se skládá ze sítě elementárních zrnek a jejich interakcí. Nespočívají v čase: neustále spolu navzájem interagují a opravdu existují pouze ve smyslu těchto neustálých vazeb. A ono interagování je děním světa: je to nejmenší možná elementární forma času, který nemá ani směr ani lineární strukturu. Nemá hladkou ani zakřivenou geometrii. Je to vzájemná interakce, kterou se částečky sami projevují při vzájemném působení, ve vztahu k tomu, s čím interagují.
Takový je svět, se kterým se denně potýkám. Je to prapodivný svět, ale nikoli nesmyslný. Svět poklidný a zároveň dynamický jako rozbouřené moře, řídící se zákony pravděpodobnosti, kde se jedna částice může pohybovat po mnoha různých, více či méně pravděpodobných, a dokonce i nespojitých trajektoriích zároveň, a nikdy předem nevím, kde je svým zkoumáním odhalím. Je to svět neurčitostí, nepředvídatelností a podivností, souvisejících s jakoukoli reakcí na gesto či pohyb v jednom bodě, na akt v jiném, byť velmi vzdáleném místě prostoru.
Even in a world without time, there must be something that evokes the time we are used to, with its clear order that distinguishes the past from the future. For the mystery of time lies perhaps in ourselves rather than in the world around us. Many things we see in the world can only be understood if we take into account the role played by a specific point of view. They remain mysterious if we fail to do so. In each of our experiences, we ourselves are placed in the world in our brains. Things transform into each other by necessity, and provide justification for each other, according to the order of time and space. We watch the narrative from the inside, interacting with only a tiny part of the myriad variables of the whole story. What we see is the heavily blurred narrative that is unfolding before our eyes. This blurring causes the dynamics of the narrative we are interacting with to be controlled by entropy, which is a measure of this blurring. It is a measure of something that concerns us much more than the events we are closely following.
The spatiality of the world consists of a network of elementary grains and their interactions. They do not exist in time: they are constantly interacting with each other, and really only exist in the sense of these constant connections. And that interaction is the agency of the world: it is the smallest possible elementary form of time, which has neither direction nor linear structure. It has neither smooth nor curved geometry. It is the interaction that the particles themselves manifest in their interaction, in relation to that with which they interact.
This is the world I deal with on a daily basis. It’s a strange world, but not a meaningless one. A world at once calm and dynamic as a stormy sea, governed by the laws of probability, where a single particle can move along many different, more or less probable, and even discontinuous trajectories simultaneously, and I never know in advance where my explorations will reveal them. It’s a world of indeterminacies, unpredictabilities, and oddities associated with any reaction to a gesture or movement at one point, to an act at another, albeit very distant point in space.